Literatura

DÚ – naučit se báseň: Kytice ze stejnojmenné sbírky K. J. Erbena; zkouším v týdnu: 19. – 23. 3. Pokud by někdo měl zájem, vyzkouším i o týden dřív.

POVINNĚ PRVNÍ 4 SLOKY (končí slovy: „komu mám tebe přinésti?“)! Kdo bude chtít, může celou.

Báseň budete RECITOVAT, ne pouze přeříkávat.

Poznámka: Kdo tento týden byl – má text již vlepený v sešitě; kdo nebyl, dostane i tištěný text.

Zde je text: 

Karel Jaromír Erben

Kytice

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly. 

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla. 

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly. - 

Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti? 

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu. 

Snad  že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

(ze sbírky: K. J. Erben – Kytice;

 podle vydání z roku 2006 v  Praze)